Velikonoční vajíčka ze sádry

Tak schválně, kolik velikonočních tradic dodržujete? A do jaké míry se sami podílíte na vlastní výrobě dekorací nebo tradičních velikonočních dobrot? Nevím, jestli se mi to jen zdá, ale mám takový pocit, že čím jsem starší, tím více nabývám dojmu, že se z Velikonoc stává další trochu komerčně pojatý svátek – v sámošce koupíme mazanec a beránka, nakoupíme kuřátka, rychlené kytičky a cibuloviny a jiné jarní dekorace. Jo možná tak ještě ta vajíčka, která děti pomohou nabarvit, i když i ta si už často kupujeme v dekorativní (třeba plastové či keramické) podobě z obchodu. A více se netřeba starat. Nebo to tak není?

Když jsem byla malá, pamatuju si, že moje maminka pekla beránka do formy, který někdy bohužel vypadal trochu, jako by jej na louce přejeli traktorem, když se zrovna pásl. Ale to nevadilo. Byl prostě náš – domácí. Místo očí jsme mu vždycky zapíchly dva hřebíčky, pocukroval se a už stál na stole. Často se na stůl natrhala jarní kytička z toho, co dala zahrada, anebo jsme našly na procházce. A ta barevná vajíčka. Koupily jsme vždycky OVO barvy – červené, žluté, tmavě zelené (ty jsem měla nejradši), modré a ve vodní lázni jsme je barvily. Jakmile zaschly, lepily jsme na ně s mámou obrázky – kuřátka v trávě, ve skořápce, zajíčky, vajíčka, pomlázku… Konec konců ta pravá pomlázka, co jsme doma měli, a se kterou jsme vždycky od táty dostaly s mámou pěkně přes zadek, určitě už pár roků měla. Nepletli jsme ji, ale za ty roky se s námi už sžila k mé a mámině „radosti“. 🙂

Dneska už jsem dospělá a bez dětí jsou ty Velikonoce takové skromnější. I přesto jsem se pustila do tvorby pár dekorací, které jsou pro mě více než o samotných Velikonocích především takovou drobnou oslavou jara.

Velikonoční vajíčka ze sádry

Přemýšlela jsem, jestli vajíčka budu barvit (měla jsem v hlavě myšlenku mramorovaných vajíček), nakonec jsem se ale rozhodla spotřebovat zbytek sádry, co mi doma zůstal po „látání“ stropu a vajíčka jsem tedy dělala sádrová, která jsou přeci jen méně křehká a vydrží i do dalších let (doufám).

Na tvorbu 4 kusů sádrových závěsných vajíček potřebujete:

  • balíček sádry (mně z něj postačilo cca 200 gramů)
  • jutový provázek či stuha na zavěšení
  • dekor na dozdobení (vločky z lístkového kovu, tenká nit, akrylová barva apod.)

Vajíčka jsem si rozklepla na „dně“, aby ve výsledku visela špičkou dolů. Dno navíc nikdy nebude úplně kulaté a já jsem chtěla mít špičku pěkně zakulacenou.  Sádru je určitě dobré ředit podle návodu, aby nebyla příliš řídká, neboť by pořádně neztvrdla. Přes trychtýřek, který jsem si udělala z poznámkového papíru jsem sádru opatrně nalila do všech čtyř skořápek a na závěr zabořila smyčku z motouzku. Takto jsem nechala raději přes noc zatvrdnout.

Po zaschnutí jsem opatrně sloupala skořápku a voilá.

S barevností jsem to příliš nepřeháněla, neboť o tu se postarala barevná paleta v mém obývajícím pokoji a jarní mega kytice, kterou jsem si domů přinesla na ozdobu. Vajíčka jsem tedy dělala v šedostříbrném provedení z toho, co dům dal.

První jsem dělala s kousky stříbrného lístkového kovu. Náhodou jsem tento balíček objevila za pár kaček před časem v KIK a nyní se náramně šikl. Jinak ale nejspíše budou prodávat ve výtvarných potřebách. Vajíčko jsem nejprve pomatlala lepidlem a pak ho jednoduše vyválela na podložce, aby se zahalilo do stříbra. Pak jsem jemně prsty uhladila.

Na další jsem ledabyle všemi směry natřela stříbrnou akrylovou barvu.

Třetí jsem v polovině kolem dokola potřela lepidlem a omotala šedou nití.

Poslední zůstalo zkrátka a dobře čistě bílé bez zdobení. Protože prostě tak. 🙂

A tady jsou všechna pohromadě zavěšené na mé obří kytici. Jak se vám líbí?

 

Jak se vám líbí? 

 

Kam dále:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *