Římskými uličkami až do Vatikánu

O víkendu má být nádherně, alespoň v Praze. A pokud ne zrovna u vás, tak v samém centru antické kultury, Římě, určitě. Dneska jsem si pro vás přichystala poslední vycházku tímto krásným historickým městem, kam jsem vás už prve vzala na výlet kolem Kolosea a také na pestrobarevný trh Campo de‘ Fiori. Vydejte se se mnou dnes naposledy kouzelnými uličkami do „státu ve státě“, za brány Vatikánu. A příště už si zase dáme něco o bydlení. 🙂

Směrem do Vatikánu jsme se vydaly podé řeky Tibery, která je v zimních měsících lehce pozapomenutým místem. Nicméně to skvěle nahrává místním běžcům a cyklistům, kteří se vydávají po její náplavce za svou odpolední hodinkou pro zdraví a alespoň nemusí kličkovat mezi davy.

Andělský hrad, nebo spíše pevnost, kam naše další kroky směřovaly, býval častým místem poprav a také mučírnou a vězením pro významné osoby, například Giordana Bruna. Z hradu do Vatikánu vede také tajná chodba, kterou papeži unikali do bezpečí. Kdo jste četl knihu Andělé a démoni od Dana Browna, pak si jistě toto místo vybavíte i ve spojitosti s jednou z vražd.

  

Obchod s duchovnem tu skutečně kvete.

A cestou úplnou náhodou objevujeme zapadlou restauraci s velmi osobitým interiérem.

Za branami samotného Vatikánu máme jediný cíl – dostat se skrze nekonečnou frontu k Bazilice svatého Petra. Více než muzea a komentované prohlídky nás však zajímá samotná kopule, kam je možné vystoupat či vyjet výtahem z boku stavby.

Po náročném výstupu, který jsme statečně zvládly (nedoporučováno lidem se srdečními problémy a klaustrofóbií kvůli úzkým chodbám), se už kocháme výhledem na náměstí a celý Řím máme jako na dlani.

Pietu, tedy sochu panny Marie s malým Ježíšem, vytvořil Michelangelo Buonarroti ve 14. století. Věděli jste, že samotné slovo „pieta“ v překladu znamená soucit, slitování či lítost? Socha tak má připomínat vnitřní utrpení matky nad ztrátou svého syna. Musím říct, že na sochy mě moc neužije. Nebo to bylo tím, že jsem stále měla v paměti ten krásný výhled na město?

Když se vydáváme zpátky do ulic Říma, už se smráká. V uličkách se rozehrává tradiční podvečerní tanec světel a z restaurací se line příjemný tón hudby, který nás láká k zastavení. Neodoláváme a po chvíli končíme naše putování a vlastně i celý párdenní výlet do Říma nad dobrým jídlem, které v mém podání znamená tradiční polévku Minestrone.

Tak a to je konec výletění. Alespoň na chvíli. Největší ohlasy na blogu mají především „bydlící“ posty, takže vás nebudu ochuzovat a příště si zase dáme nějaký takový.

Mějte krásný pátek i víkend!

Kam dále:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *