Prázdniny v Římě

Na parapetu za okny pomalu roztává sníh, na pořádné jaro si ale ještě počkáme. Co kdybychom se tedy společně podívali do o něco ještě teplejších krajin za památkami, kulturou, trochu se ohřát? Tak rychle nastupovat. Letadlo do Říma právě odlétá….

Máme zpoždění, letadlo zamrzlo 

Je noc. V ložnici je tma, já jsem vzhůru a mám pocit, že pokud vystrčím jedinou končetinu z podpeřiny, umrzne mi. Nicméně budík mi právě dosti nešetrně sděluje, že jsou tři hodiny ráno a já musím, chtě nechtě začít fungovat. V duchu se ale těším. Dnes totiž vyrážíme s kamarádkou do Říma!

Scházíme se u hlavního vchodu do našeho domu. Ano, jsme totiž sousedky a k tomu ještě bývalé spolužačky z vejšky. 🙂 Pohled na nás to ráno by pro každého kolemjdoucího byl možná k pousmání. Rozespalé, já nahlas přemítající, jestli jsme na nic nezapomněly, a obě lamentující nad naším nevyspáním. Ale zkrátka a dobře….těšíme se. Ani -15 stupňů to ráno v Praze na Veleslavíně nás neodradí a za chvíli už sedíme v letadle a čučíme ze zamrzlého okýnka.

Jenže počasí je poslední dny zkrátka tvrdohlavé, takže si řeklo, že naše letadlo prostě jen tak neodletí.

Dvě hodiny po plánovaném odletu tudíž stále koukáme z toho samého okýnka, jak nám letadlo rozmrazují, a vyposlechneme si několik „sorry for complication“ od kapitána. Minuty ubíhají, až to nakonec vypadá, že dokonce i poletíme směr jih.

Pominu-li dále fakt, že jedna cestující během letu zkolabuje a že přilétáme zrovna ve chvíli, kdy na letišti probíhá evakuace z důvodu…?, můžeme říci, že celý let proběhl hladce. 🙂 Po chvíli už hltáme plnými doušky paprsky římského sluníčka…

Po standardních letištních procedurách (a přes zmíněnou evakuaci letiště) se my, dvě ženy na cestách, vydáváme k hotelu. Jelikož já mám asi v krvi trochu toho dobrodruha, prosazuji si cestu z letiště shuttle busem, což se v italské verzi zřejmě rovná situaci „koupím lístek, zmateně budu kroužit s kufrem po nástupišti a nakonec vystojím frontu bez záruky, že se do přistaveného autobusu vůbec vejdu“.

Inkriminovaný bus nám sice odjel, ale díky bohu Italové mají v tom svém chaosu evidentně špetku skryté organizovanosti, takže vzápětí nastupujeme do nově přistaveného vozu, který se vzal bůhví odkud a rozhodně není v plánovaném jízdním řádu. Ale dojely jsme a naše „mini-prázdniny“ mohly začít…

Zbytek dne už nás čeká jen courání se křivolakými uličkami a ač mám v hlavě obyčejně asi poštovního holuba, neboť se relativně dobře orientuji v prostoru, párkrát jsme se zatouláme i kamsi mimo naši trasu.

Ale víte co? Vůbec nám to nevadí. Ono totiž toulat se uličkami v Římě mezi stromy obsypanými ovocem (pořád si myslím, že bylo umělé), poslouchat ryk města i štěbetající racky rvoucí se o kůrku chleba a sem tam se nechat štípnout slunečním paprskem prosvítajícím mezi domy do tváře je ten nejlepší lék na vlastní méně či více pocuchané nervy. 🙂

Gelato v lednu? No proč ne!

Od jisté doby si dělám kolekci fotek české Bati ve světě. Ani nevím, proč. Prostě jen tak…

Zimní měsíce jsou ideální na poznávačky evropských měst (tedy spíše těch od nás na jih). V létě jindy narvané uličky k prasknutí jsou v zimě poloprázdné a vy si můžete užívat atmosféry města dosyta.

Vittoriano v celé své kráse.

Forum Romanum – centrum veřejného dění v dobách antického Říma je velkolepé dodnes.

Neuvěřitelná stavba. Řím jsem navštívila už podruhé a i tentokrát mi poklesla brada.

Poslední polibky slunce.

Fontána di Trevi je bohužel obsypána turisty v jakémkoliv ročním období, a tak rychle cvakneme pár fotek a rychlým krokem jsme se opět vydáváme do křivolakých uliček zatoulat.

Španělské schody nás nijak zvláště nenadchly (při pohledu shora jsme je vůbec nepoznaly, napověděla až mapa). Možná v jiném ročním období…

Ten den má naše toulání městem krásné zakončení. Kousek od Španělských schodů totiž narážíme na jednu pěknou restauraci, kde se oddáváme vynikající pastě posypané lanýži. Prostě perfektní tečka za skvělým dnem.

 

Doufám, že se vám to mé cestovatelské povídání líbí a i když zrovna nikam cestu neplánujete, alespoň se na krátkou chvilku můžete zasnít a třeba pouvažovat nad tipem na výlet do budoucna. A tímto putováním nekončíme, mám pro vás totiž připravené pokračování z naší cesty. Podíváme se na trh plný všemožných chutí i barev a vydáme se křivolakými uličkami do státu ve státě.

Krásný den!


 

 

Kam dále:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *