Jak jsem propadla (umírněnému) sběratelství

Denně si ve volných chvílích prohlížím různé inspirace interiérů a dlouho jsem přemýšlela nad tím, čím to je, že mě některé dokáží tak oslovit, že si je klidně i po týdnu dokážu vybavit, a jiné naopak přejdu a za chvíli netuším, co jsem si to vlastně prohlížela. 

Během posledního roku, kdy jsem se pustila do zařizování svého prvního opravdového bytu, jsem se asi jako každý, kdo objevuje netušené možnosti volného prostoru, pustila vedle nákupu velkého nábytku také do dekorování ve snaze ten svůj nový domov nějak zútulnit a zaplnit holé stěny.

Nicméně nikdy jsem úplně nebyla příznivcem nadbytečných pracholapek a celkem mě překvapilo, když mi mnozí ani nevěřili, že opravdu moje kuchyň vypadá v reálu stejně jako na fotkách – bez bohaté výstavky koření, sběraček, dóziček, hrnečků apod. Je to z důvodu za a) jsem líná kolem toho uklízet a za b) jelikož pracuji převážně z domova a trávím tu tak většinu času, příliš věcí kolem mě rozptyluje…

Každopádně k věci.

Samozřejmě, že jsem si prošla, byť trochu umírněnější, fází drobných nákupů (na nervy) v obchodech převážně s levnějšími bytovými doplňky, a díky nim mi doma vznikl také celkem prostorný „provozní šuplík na blbosti“. Takhle jsem si postupně uvědomila, že tyhle krásné (ne)zbytnosti, které tak pěkně podporují konzumní styl života, u mě přesně bohužel pak vytvářejí dojem unifikovaného interiéru, který mě ve výsledku nedokáže oslovit nebo mám pocit, že „tohle jsem už někde viděla“ a to jsem nechtěla.

Chvíli po nastěhování jsem tak tuhle manickou nákupní fázi výrazně utlumila a namísto toho jsem se vydala trochu jiným směrem, který mě stále více oslovuje – začínám s mírou sbírat věci, k nimž si utvářím opravdový vztah, věci, které mají paměť a věci, které rozhodně nemizí v „provozním šuplíku na blbosti“ a naopak si hrdě hledají v bytě své místo.

Co sbírám?

  • Osobně jsem propadla kouzlu objevování věcí s příběhem, a tak prolézám bazary, půdy, chaty, chalupy naší rodiny a specifické stránky na internetu. Miluju ten adrenalin při hledání pokladů mezi spoustou tentokrát retro(ne)zbytností. Mými aktuálně asi nejoblíbenějšími kousky jsou dvě staré TONky z 80. let, duo identických váz z náhodného lovu v bazaru, v nichž to sluší i odkvétajícím tulipánům (viz úvodní foto), a kovoví ježci-popelníčky ze 70. let, které jsou napodobeninou originálu od Waltera Bosse a dostala jsem je k promoci (chystám pro vás o nich celý článek).

Ton, Thonet n 18 / Ton, Thonet číslo 18

  • Založila jsem si sbírku rostlinek – konkrétně se soustředím na různé druhy rodu Peperomia a Pilea. Aktuálně mám zhruba 9 různých a na to jak na jiné dost často zapomínám, tak o tyhle naopak pečuju denně. Samozřejmě mám i další rostlinky v bytě a kromě těchto jsou mými oblíbenci ještě malá Araukárie (blahočet), Sanseviera (tchýnin jazyk), které mi připomínají léta na základní škole, a nyní Calathea, kterou jsem si tedy primárně pořídila cíleně do stinného koutu, ale přišla mi hlavně sympatická svou kresbou listů a nádhernými sytými barvami.

Pilea, Peperomia

  • Šetřím. A to je pro mě obecný symbol sběratelství. Díky tomu nekupuji množství (ne)zbytností, ale raději si koupím jeden vysněný kousek, o kterém vím, že k němu vedla delší cesta skrze úspory a mimo jiné plánování, kam jej umístit. Aktuálně šetřím na velkou mapu nad gauč, díky čemuž mám už přes rok holou stěnu. Ano, nic jsem tam neumístila ani provizorně. A proto vím, že až na ní jednou přijde velká mapa, budu si jí opravdu vážit a jen tak ji nikam neschovám – už jen proto, že bude velká jako kráva :).
  • Tvořím. Vlastně i to se dá zahrnout mezi věci, k nimž si vytvářím vztah, a vzhledem k pravidelným návštěvám keramického kurzu budu moci brzy hrdě prohlásit, že sbírám taky keramiku. 🙂 Každopádně v tomto směru se soustředím primárně na užitné produkty s funkcí spíše než na pouhé dekorace. Je pravdou, že zatím zkouším, co hlína pod mýma rukama snese (zatím hlásím újmu na jednom talíři) a do velké kreativity jsem se příliš nepouštěla (zkusila jsem si pár kousků dle předlohy reálných produktů). I tak mám ale velkou radost z každého podařeného výsledku, který u mě doma zaujme své místo.

Republic Tray inspired by Maxim Velčovský / Replika Republic Tray od Maxima Velčovského

  • Sbírám vzpomínky. Dlouho mě mrzelo, že v dnešní době digitální se už vlastně málokdy vracím k nafoceným záběrům. Zároveň jsem nechtěla mít tyto vzpomínky rozeseté po celém bytě v rámečcích a raději dala přednost koncentrovanému zážitku z jednoho místa. Tak jsem si do hluchého rohu, kolem něhož zároveň každý projde při vstupu do obývacího pokoje, vytvořila velkou nástěnku, kde tyto vzpomínky sbírám (a že se jich sem vejde). Stejně tak si takřka z každé cesty za hranice přivezu nějakou vzpomínku, která mi pak dané místo připomíná. V tomhle případě se ale snažím být velmi umírněná, protože rozmanité destinace a rozmanité doplňky pak na mě působí trochu neuceleným dojmem, takže se už soustředím buď na menší doplňky, anebo užitné věci (například miluju svůj minimalistický hrneček New York City z NY, z něhož piju každé ráno čaj).

New York Cup / NY hrneček

Toto jsou přesně ty věci, které pro mě dělají domov domovem. A víte co? Tenhle vztah je na hony cítit i z jiných interiérů, které mě skutečně osloví a u nichž hledám tu pravou inspiraci (heuréka, tak v tom to je!). Je to přesně to „něco“, co ve vás vyvolává „wau“ efekt, že byste přišli hned na návštěvu, a je úplně jedno, jestli je to sbírka obrazů starých mistrů, motýlů, rostlin, porcelánových talířků či artefaktů z dalekých cest, které nenápadně v interiéru vykukují mezi ostatním vybavením a dávají mu „šťávu“.

Jste podobně nastavení? Jaké kousky obsahuje váš sběratelský „seznam“?

Kam dále:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *