Maličkosti všedních dní, aneb Jak zahnat chmury

Ťuk ťuk. Je tady někdo? Na blogu se toho teď moc nedělo. Ne, že by nebyly nápady, ne, že bych na vás zapomněla. Naopak. Za poslední dva týdny se toho ale odehrálo tolik, že jsem jsem tak trochu zapomněla, jak se vůbec odreagovat, jak si užívat maličkostí, které každý den přináší, a to i ve chvíli, kdy ten svět kolem tak úplně není růžový…

Continue Reading

Hledání zenu

Poslední dny, respektive spíše už týdny, jsou pro mě poměrně náročné. Hodně práce, únava a nakonec se ozvaly i nějaké ty zdravotní obtíže… Zjišťuju, že nic moc nestíhám, což mě vždycky celkem stresuje. Přitom si vždycky snažím v hlavě stále dokola říkat, že pokud nejde o život, jde vlastně o ho***, jak by mi na to určitě v dobré víře odpověděla i moje maminka. 🙂

Continue Reading

Thonet č. 18

Pokud mě sledujete také na Facebooku, pak víte, že jsem si na pár dní odskočila do Říma. Prostě si chvilku odfrknout, pokochat se památkami, nacpat mou milovanou italskou kuchyní a pozorovat tamní kulturu… O tom však dnešní článek nebude. Dnes vám totiž chci napsat o něčem úplně jiném – o mé další lásce, vedle italského jídla, která je však na 100 % česká a ač se v mém domově teprve rozkoukává, má za sebou už slušnou historii. Tahle česká holka se totiž jmenuje č. 18 a letos slaví své 30. narozeniny!  

Continue Reading

Povánoční dojezd

Já vím, že už je dávno po Vánocích, ale tak nějak mi je ten sníh za okny pořád připomíná, ačkoliv byly i letos na blátě. Pro mě je prostě sníh, chtě nechtě, pořád takovou sváteční symbolikou a asi si to sváteční nicnedělání asi chci ještě aspoň pocitově prodloužit, nebo co. 🙂 Navíc je to pro mě nenápadná záminka se pochlubit s mým povánočním dárkem. To je totiž výhoda poukázek, nejprve vám udělají radost, když je pod stromečkem rozbalíte, a podruhé, když tu imaginární hodnotu, kterou představují, směníte za něco hmatatelného a konkrétního. Takže, když jsem si rozbalila poukázku do Butlers, bylo okamžitě jasné, že tam brzy půjdu uplatnit svůj shopaholický um.

Continue Reading

366. den v roce

Už je tady! Poslední den roku 2016. Budeme bilancovat? Co se vám za ty uplynulé měsíce podařilo či naopak?

Já jsem si letos uvědomila, že nic se nemá přehánět a chce to začít zase pořádně žít. Pro mě asi nejvýznamnějším letošním milníkem je, že jsem konečně doklepala závěrečné zkoušky na druhé vejšce a pár dní před Vánoci zamávala také několikátému vydání „Pohádek ovčí babičky“ na pokračování (diplomce), které jsem odevzdávala na sekretariátu. Těším se na únor, kdy to své veledílo snad také obhájím a důstojně se školou definitivně rozloučíme. Asi stárnu, nebo co, ale paralelně při pracovním běhu, jsem toho už kolikrát měla fakt plné kecky. Je proto fajn v dáli vidět horizont…

Continue Reading

Nad šálkem čaje

U nás za okny to poslední dny vypadá, že by psa ven nevyhnal. Žádný sníh, jen bláto a prší… Takže klasický závěr už x-tého roku. To nám lenošivým ale přeci vůbec nevadí. 🙂 Popravdě řečeno jsem ráda, že si pár dní můžu užít v klidu doma, jen s dobrým pitím, jídlem, filmy či knížkou. Netrápí mě, že za okny není pocukrováno a ani, že nesvítí sluníčko. Tentokrát ne. Zkrátka si jen tak užívám trochu té povánoční pohody a usrkávám čaj, který jsem dostala od Ježíška, z hrnku, který je pro změnu suvenýrem z letní cesty do New Yorku.

Continue Reading